THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Potřebujete někdy úplně vypnout? Já už vlastně ani nevím, jak to dělají ti, co na Obscene Extreme nejezdí. Já osobně alespoň jednou za rok potřebuji něco, čemu se v IT hantýrce zvyklo říkat RESET. Vypnout a zapnout. Restartovat se. A to se přesně děje v průběhu tohoto festivalu. Ačkoliv těch pár dní bylo vlastně fyzicky velmi náročných, v hlavě se cítím odpočatý jako nikdy jindy v roce. Obscene Extreme jsou vlastně takové lázně. Namasírují vám mozek, můžete strávit hodiny v ozdravném bahně lidství a co více, můžete se sami stát tímto hojivým elementem a léčit ostatní. Jsem přesvědčen o tom, že lidé co jezdí na Obscene Extreme mají mnohem menší problémy se stresem, než ti, kteří si platí psychology!
Letos čurby oslavil 40 a jeho festival sladkých šestnáct. A jaké to v souhrnu bylo?
Dramaturgie a hudba:
Nultý den ve znamení italského hardcoru přinesl hlavně to, že Areál byl z poloviny zaplněný už ve středu. A už první den se přešlo do ostrého režimu na scéně i pod ní. V tomto ohledu se mi funeral doomová žánrová odbočka minulý rok líbila trochu více, ale nic to nemění na faktu, že v globálu šlo dramaturgicky o jeden z nejlépe sestavených ročníků. Kapely z Thajska, Mexika, Chile i Indie. Sezobávat tyto exotické bonbóny mě vždy na Obscene Extreme baví nejvíce. Je super pozorovat kapely třeba ze Saudské Arábie nebo Japonska nejen na pódiu, ale i pod ním. Zjišťovat jak extrémní scéna funguje u nich a sledovat, jak i na tyto lidi působí kouzlo nejextrémnějšího festivalu.
Letos proběhlo jedno z velkých loučení, BRUTAL TRUTH si pro svůj poslední koncert před ukončením kariéry vybrali právě OBSCENE EXTREME a exkluzivně přilétli zahrát právě na tento festival.
Jak jste mohli sledoval v předchozí minigalerii, letos to bylo opravdu bohaté na kapely, ve kterých zpívají holky – jen tak dál! Minulý ročník mě hodně zmlsal, co se týče technického death metalu, toho bylo letos opravdu málo, nicméně nahrazovaly to žánrové výhybky typu EYEHATEGOD, VALLENFYRE nebo VITAMIN X. Nemůže být zkrátka každý den deathmetalové posvícení.
Ještě jedna věc se letos povedla více než rok minulý, a to bylo HELLS SHOW, ale o tom později...
TOP 5: THE KILL, VITAMIN X, WEHRMACHT, BRUTAL TRUTH, GUTSLIT
Areál, distra, jídlo a zázemí:
Vlastně žádné změny. Výtečné ryze veganské menu, v Kafé Kafka přibyl alkoholický i nealkoholický cider – můžete se těšit i na Brutalu. Žeton za třicet korun.
V areálu byla nainstalována wi-fi, zřejmě kvůli festivalové aplikaci, nicméně byl problém se na ni připojit. Stejně jako minulý rok si každý mohl všimnout, že nahoře je zase o něco méně dister, než rok minulý. Bohužel.
A teď krátce k tomu, co se dělo na pódiu a před ním, tak za prvé letos bylo na scéně více zadků, než kdykoliv jindy.
Nebylo to vždy ale jen o naháčích, svléci se umí kdekdo. Hvězdu, přemet nebo stoj na hlavě jen tak někdo nezvládne a i těchto akrobatických čísel bylo na scéně dost.
Nezi nejoblíbenější sporty ale jednoznačně patřilo plavání, tato plavkyně v japonské školní uniformě patřila k mým nejoblíbenějším.
Mnozí si pro plavbu přinesli i speciální vybavení.
Výrazné místo v tělovýchovných aktivitách měly i míčové hry...
... nebo přetlačovaná se stage crew.
Jedna z podkategorií této disciplíny se jmenuje "uděláme lidský kopec, se kterým ani stage crew nehnou".
Naprosto speciální místo tu měly děti, každý den většinou při té nejbrutálnější kapele přišla Obscene Extreme školka. Předmět, který se vyučoval přímo na scéně byl jediný - stagediving. Děti na něj stály frontu a chtěly stále ještě a ještě...
Hromadné přání pro Čurbyho si vzali na svá bedra BRUTAL TRUTH. Čurby dostal dort a uprostřed bojiště lidé rozvinuli obrovský transparent s přáním. No a pak ho Obscene Crew hodili do lidí.
Krom prdelí na scéně, které jsem zdokumentoval výše, bylo k vidění i opravdu velké množství pindíků, obříků, frantíků i pepíků, koukali na vás z každého rohu, takže je nešlo ignorovat. Pipin, boženek a kačenek tu také bylo pár, ale slečny vyjevily přání, abych jejich pipinky, kačenky a boženky nezveřejňoval...
Rozhodně ale platilo jedno, kluci nebyli jediní, kdo tu byl "naostro":
Čímž se dostáváme k sekci módní policie Obscene Extreme, mnozí si vzali na festival kravatu nebo i motýlka a slušivé kalhoty.
K vidění byly i křiklavé kabáty a vodítko.
Nebo decentní kostýmek.
Velmi zajímavá byla i kolekce kabátů a sak. Od zlaté po nášivkovou.
Exkluzivně jsme zjistili, že i Spiderman si čistí zuby.
Nebo že nemocniční sestřičky nosí spínací špendlíky v obočí.
Samostatnou kapitolou jsou každý rok zviřátka.
Dále už jen obrazem a bez komentáře...
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.